Když k Marsu doletěla evropská sonda Mars Express, nesla na své palubě řadu vědeckých přístrojů určených k řadě různých vědeckých úkolů. Například kameru pořizující snímky ve vysokém rozlišení, dlouhovlnný radar určený pro výzkum podpovrchových struktur do hloubky cca 5 km, ale i Fourierovský spektrometr umožňující zkoumat v infračerveném světle parametry atmosféry. Vyjma měření teploty a hustoty zjišťuje tento přístroj i chemické složení. K tomu využívá absorpci části světla při průchodu materiálem, například různými plyny v atmosféře. Jedním ze zajímavých závěrů bylo zjištění, že se v atmosféře Marsu nachází metan.
Proč je ale metan zajímavý pro vědeckou obec a širokou veřejnost?
Metan je totiž v podmínkách marsovské atmosféry nestabilní se životností maximálně několika stovek let. Molekuly metanu jsou tedy v atmosféře Marsu rozbíjeny dopadajícím slunečním zářením, takže jsou aktivně odstraňovány. Kdyby neexistoval na povrchu žádný aktivní zdroj, metan by z atmosféry do pár století zmizel. Jeho objevení tedy znamenalo, že na povrchu musí být aktivní proces schopný metan do atmosféry stále vypouštět v množství 200 až 300 tun/rok a tím udržovat jeho hladinu na současných hodnotách.
Ze Země známe dva hlavní způsoby produkce metanu pomocí přírodních procesů. Jedná se buď o geologické procesy: sopečnou činnost uvolňující sopečné plyny, což by naznačovalo existenci aktivních sopek na Marsu. Případně přeměnou některých minerálů (pyroxenu a olivínu) za nízkých teplot obsažených v ultramafických horninách za působení kapalné vody. Obě dvě možnosti by byly senzační. Nicméně zde byla ještě zajímavější možnost, že vznik plynu je vázán na existenci života. Metan na Zemi produkují různé druhy živých organismů během trávení živin, což by mohlo naznačovat, že i na Marsu potenciálně existují bakterie schopné přežít extrémní podmínky panující na povrchu či pod povrchem planety.
Mezi vědci se nastolila živá debata, jaký z procesů je zodpovědný za vznik metanu a pro veřejnost se naskytlo atraktivní téma v podobě možného důkazu života na Marsu. Objevilo se množství spekulací, které se snažily existenci metanu věrohodně vysvětlit. Nicméně nové světlo do problematiky přišlo na konci května 2012, kdy byla v prestižním časopise Nature publikována studie týmu vědců pod vedením Franka Kepplera z Chemického institutu Maxe Plancka v Německu. Studie nabídla k problematice vzniku metanu nové poznatky a (bohužel) významně zadusila spekulace o Marsovském životě.
Vědecký tým vystavil ultrafialovému záření několik fragmentů uhlíkatého chondritu (druhu meteoritu), který spadl v roce 1969 do okolí města Murchison v Rakousku. Během pozorování reakce meteoritu na ozařování pozorovali, že dochází k rozpadu sloučenin uhlíku za vzniku metanu. Na jejich základě vyvodili závěr, že metan je na Marsu produkován rozpadem sloučenin uhlíků z mikrometeoritů a kosmického prachu dopadajícího každoročně na povrch planety. Po dalším experimentování se taktéž ukázalo, že tato reakce je teplotně závislá. Čím je chladněji, tím se uvolní méně metanu. Tato závislost velice dobře poskytuje vysvětlení, proč se v různých oblastech Marsu nachází metan v různých koncentracích. Největší výskyt metanu je znám z oblasti rovníku, kde je nejtepleji.
Zdá se tedy, že jeden z významných argumentů podporující současný život na Marsu padl. Na jeho místo nastoupil přírodní proces, ve kterém figuruje UV záření, meteority obsahující sloučeniny uhlíku a jednoduchá chemická reakce. Naše cesta hledání mimozemského života tak stále pokračuje bez úspěchu a jasného důkazu. Uvidíme, co přinese budoucnost. Rozhodně je ale důležité nepřestat hledat a nebát se nezdarů a připravit se na zklamání! Je totiž jisté, že jimi bude dlážděna cesta, která nám jednou umožní zodpovědět otázku, jestli jsme ve vesmíru sami.