Ochrana přírody není něco, co by šlo ruku v ruce s rozvojem měst a našim světem. Přiznejme si, že vyasfaltovaná parkoviště a železobetonové stavby moc bohatosti přírodě nepřidávají. Nicméně i ve městech se nachází místa, která představují kousek přírody doslova na dosah našich rukou. Jsou jimi městské parky, jež tak rádi využíváme ke klidnému posezení, prvním schůzkám, relaxaci či provozování řady sportů. Proč ale nedat v parku kousek místa i přírodě? Proč nezaložit na jejich nevyužívaných okrajích malé motýlí louky poskytující útočiště lučnímu kvítí a řadě hmyzích druhů? Odměnou by nám nebyl jen dobrý pocit z pomoci přírodě, ale také možnost pozorovat řadu rostlinných a živočišných druhů, se kterými se ve městě tak často nesetkáme. A že se podobná oblast do našich městských parku nehodí? Ale kdeže, proč to jinde jde a u nás ne?
Londýn je právem považováno za kosmopolitní město, kde se mísí různé módní vlny, včetně té zaměřující se na ochranu přírody. Nepřekvapí tedy, že se město všelijak snaží široce podporovat cyklistiku, úsporné technologie a mnohé další „zelené technologie“, na které si jeho obyvatelé vzpomenou. A že si vzpomenou na mnohé. Dojděte se někdy projít po místních parcích a ve srovnání s parky v Praze budete velice překvapeni. Oproti parkům u nás se i zde myslí na přírodu. Když se podíváte v parku pozorněji, brzy si všimnete, že ne všechny travní plochy jsou vzorně zastřiženy na tzv. anglický trávník; sen a cíl mnoha českých chalupářů. Naopak jsou zde místa, kde je ponechána mnohem vyšší tráva vlastnímu vývoji. Nejedná se o lajdáctví obsluhy sekačky či nedostatku paliva, ale o záměr obohatit druhovou rozmanitost těchto zelených ploch města.
Tyto místa jsou ponechávány s vyšší trávou cíleně. Dávají vzniknout tzv. motýlím loukám, místům, která se nekosí pravidelně v krátkých intervalech, ale jen jednou, dvakrát do roka, aby se zde mohly rozvíjet luční společenstva. Taková motýlí louka je oproti trávníku od jara do podzimu barevná a to téměř bez jakékoliv práce či zásahů. Když se podíváte ještě blíže, uvidíte množství rozkvetlých lučních květin, které vytvářejí pestrou mozaiku a nabídku pro mnoho hmyzích druhů. Ty mohou sloužit pro naše potěšení při pozorování, ale taktéž slouží jako nižší stupeň v potravním řetězci, což může ještě více zvýšit bohatost druhů v parcích a jejich okolí. Tím pádem přibyde i vyšších druhů zvířat, na které se můžeme chodit rádi podívat.
Postupně se motýlí louky šíří i napříč Českou republikou přes zahrady soukromníků až po místa pod patronací ochránců přírody či (velice pozvolna i) státních organizací. Mnoho lidí si uvědomilo jedinečnou krásu rozkvetlého lučního kvítí a široké škály roztodivného hmyzu, který zde žije. To jim unifikovaný anglický trávník (v podstatě taková travní poušť) poskytnout nemůže. Rozhodli se tak, že část svého pozemku ponechají přírodě, ať si sama osídlí kousek dle svého uvážení. I malý kousek záhonku či trávníku ponechaný přírodě slouží jako nedocenitelný ostrov života. Zůstává tedy otázkou, proč se stále v českých a moravských městech udržují všude v parcích umělé trávníky o správné výšce? Proč se na okrajích parků či v místech ne zcela pěkných, neponechá kousek místa přírodě? Zeptejme se správců parků, jestli by nebyli ochotni ponechat pár metrů čtverečních bez pravidelného posečení a zahradnických úprav. Chtějme návrat „divoké“ (jakkoliv se toto slovo může zdát zde úsměvné) přírody i do srdcí našich měst. Je přeci škoda, když chcete dětem ukázat něco z přírody, být nucen cestovat za hranice města na venkov, když podobný kousek můžeme mít přímo v parku za rohem.
Pokud ponecháme v přírodě prostor a čas pro přirozeně kvetoucí rostliny, brzy se na místě objeví hmyzí druhy přilákány touto nabídkou. Naskytne se nám nevídaná podívaná a možnost poznat svět přírody mnohem více do hloubky, aniž bychom museli opustit hranice města. A pokud vás neoslovuje snaha ochrany přírody, záležitost má i ryze ekonomický význam. Motýlí louku nemusíte tak často sekat, takže majitel pozemků (v tomto případě město a tedy my, plnitelé rozpočtů) ušetří náklady za samotné kosení… Není to téměř ideál? Pomoci přírodě a ještě ušetřit? Je to moc idealistické, chtít po městu zajímavé místo pro život? A pokud ano, nezapomínejte, že pomoci můžete vlastním příkladem i Vy. Až příště budete brát do ruky sekačku, uusnadněte si práci a vynechte kousek zahrady někde v rohu. Uvidíte, jak se vám příroda odmění kvetoucím lučním kvítím.
Níže dvojice hmyzáků z naší soukromé motýlí louky (plocha ca 10×6 metrů). Výše na snímku adéla zdobená (Adela croesella), níže vřetenuška chrastavcová (Zygaena osterodensis).
