Reklama
 
Blog | Petr Brož

Curiosity zastavila svět, aneb našla život?

  Na chvíli se zdálo, jako by se měl svět zastavit. Ta senzační zpráva začala rezonovat médii z ničeho nic. Vozítko Curiosity, planetární sonda o velikosti malého osobního automobilu vysazena v srpnu tohoto roku na povrchu Marsu, něco zásadního našlo! John Grotzinger, vědecký šéf této mise, se údajně podřekl před novinářem, že nově příchozí data se zapíší do knih.  Výrok, který by v jiném vědním oboru snadno zapadl do věčného zapomnění. Stačilo však jen velice málo a tento rudý svět, který nás nikdy nepřestal fascinovat a přitahovat, opět ožil. Rudá planeta najednou byla zase středem naší fantazie, cílem našich myšlenek a všedních rozhovorů. Mediálnímu zájmu a nafukování nepodložené bubliny stačilo jen pár dní k tomu, abychom snad našli na našem vesmírném sousedu marťany.

Jednou vypuštěný výrok začal žít svým vlastním životem. Vůbec nevadilo, že vozítko je na Marsu jen krátce, že se s ním vědecký tým učí teprve zacházet, v podstatě kalibruje přístroje pro první přesná měření a že i v pozemských laboratořích by se u nalezení stop života jednalo o složitý úkol. Nevadilo ani to, že se mělo jednat o první měření půdního vzorku v zařízení SAM (Sample Analysis at Mars) a nevadilo dokonce ani to, že vědecký tým neměl v rukou nic více než předběžné výsledky jednoho měření. Džin byl z láhve vypuštěn a tak se mohl rozlétnout do okolí. Novináři chtiví senzací se výroku chytli a tak netrvalo dlouho a internetem se začala šířit vlna spekulací, co že to Curiosity našla. Členové vědeckého týmu začali být bombardováni množstvím otázek, žádostmi o informace a každý jejich výrok byl pečlivě sledován a případně použit pro přiživení spekulací. Královskou službu pro nastupující senzaci udělal ředitel kalifornské JPL Charles Erlachi, když vyslovil svůj ryze soukromý názor, že jednou z možností fantastického objevu by mohl být nález organických sloučenin. Chiméra tím dostala nový impulz a punc pravdivosti, zvláště když mnoho lidí v tento závěr věřit chtělo. Zdálo se, že od potvrzení života na Marsu nás dělí jen pár dní.

Vědci nejprve chtěli svůj objev představit na výročním zasedání Americké geofyzikální unie, jednom z největších vědeckých sympózií věnovaných přírodním vědám. Zatímco odpovědný vědecký tým mlčel (a pravděpodobně prováděl druhé kontrolní měření), mediální bublina se nafukovala do obludných rozměrů i přes četná vyjádření odpovědných pracovníků NASA, že nás převratný objev nečeká. Situace zašla až tak daleko, že již před konferencí jsme byli odborníky ujištěni, že se nález života na Marsu nekoná. Mediální bublina splaskla a s ní i naděje mnohých lidí. Najednou se začalo objevovat pocit zklamání, nenaplněných očekávání a otázek, jestli tedy sonda Curiosity přinese pro lidstvo něco revolučního, něco zásadního, něco, čím se zapíše do dějin…

Nicméně v takovýto moment si musíme uvědomit, ona se již do dějin zapsala! Je to největší a nejtěžší automatický výrobek člověka, který kdy brázdil povrch jiné planety. Na své palubě má 90 kilogramů vědeckých přístrojů, což ve srovnání s 6,8 kg zařízení na palubě Spiritu či Opportunity, je obrovský krok kupředu. Způsob, jakým byla umístěna do kráteru Gale, je další fantastický úspěch zasluhující si další blogový příspěvek. Technika Nebeského jeřábu je úspěch, který bude ještě mnoho let inspirovat a fascinovat řady fanoušků a techniků. A ruku na srdce, měli jsme očekávat revoluční objev po pár týdnech provozu? Sonda přistála na povrchu Marsu začátkem srpna, načež probíhala řada testů, kontrol a aktivování jednotlivých vědeckých zařízení. Sonda se tak sice po povrchu prohání zdánlivě 4 měsíce, ale většinu této doby využila na přípravu, kontroly a testování. Na přípravu, kdy během následujících let (pokud se vše bude dařit dobře, tak až 14) bude brázdit povrch kráteru Gale.

Reklama

Jsem pevně přesvědčen, že Curiosity svůj revoluční objev přinese. Dejme jí jen čas. Neměli bychom ale čekat, že se tak stane při prvním hrábnutí lopatky umístěné na robotické paži do písečné duny. To by bylo neuvěřitelné štěstí, které se ve vědě stává jen občas. Věda není totiž (převážně) o štěstí, ale o soustavné mravenčí práci, sbírání dat, jejich analýze a ověřování…  A to nás v případě Curiosity teprve čeká. Dejme jí tedy čas a sledujme i nadále se zájmem její osamělou cestu na planetě, která očarovala naše srdce.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama