Reklama
 
Blog | Petr Brož

Bublina jménem Mars One splaskává

Holandská společnost Mars One měla velké ambice  – do poloviny 20. let 21. století dopravit člověka na Mars. Na jednosměrnou cestu k rudé planetě bez možnosti návratu se měla vydat v první vlně čtveřice dobrovolníků a to pod nepřetržitým dohledem kamer v rámci jedné velké reality show. Prodej vysílacích práv měl zajistit financování celé mise. Do výběru posádek se údajně přihlásilo přes 200 000 uchazečů (i když tohle číslo nikdy nebylo nijak nezávisle potvrzeno a panují o něm oprávněné pochybnosti), ze kterých společnost v únoru 2015 vybrala 100 vhodných kandidátů, včetně jedné kandidátky z Česka. Společnost Mars One se tváří, že stále směřuje ke svému cíli a to vše jen za zlomek nákladů (6 miliard amerických dolarů), než kolik na podobný cíl bude potřebovat americká NASA. Nicméně pokud se podíváme na aktivity společnosti více do hloubky, zjistíme, že to je jen labutí píseň pro média a snaha se ještě chvíli udržet na výsluní. Celý záměr Mars One totiž začíná velkou rychlostí splaskávat.

Vydat se k Marsu rozhodně nebude snadné, ať už se o to bude pokoušet vládní agentura, či soukromá společnost. V každém případě bude potřeba na povrch Marsu umístit velké množství nákladu, provézt průzkum budoucího místa přistání, na místězajistit telekomunikaci, ale vyřešit i otázku zásobování, vybudovat poměrně sofistikovanou infrastrukturu a také vyvinout a otestovat řadu technologií (např. 3D tisk). To vše proto, aby případní osadníci Marsu mohli na planetě dlouhodobě (pře)žít. Rozhodně není dobrý nápad poslat na povrch Marsu lidi s technologiemi, které nebyly na jeho povrchu nikdy otestovány. Těžko například budou moci kolonisté spoléhat na potraviny získané ve sklenících, když ani nevíme, jestli v třetinové gravitaci Marsu nějaké rostliny porostou. Abyste se vyhnuli neplánovaným obtížím je proto potřeba, technologie před vysláním vyzkoušet. To si uvědomují i lidé z Mars One a z toho důvodu oznámili v prosinci 2013 záměr vyslat v roce 2018 dvojici automatických sond na povrch Marsu s jediným cílem  otestovat klíčové technologie.

Umělecká představa koncepce sondy společnosti Mars One k otestování klíčových technologií pro kolonizaci Marsu. Všechna práva vyhrazena.

K projektu těchto dvou misí byly přizváni zástupci zvučných společností. Americká firma Lockheed Martin měla navrhnout, jak upravit řešení předchozí úspěšné mise Phoenix k tomu, aby mohla nést vědecké experimenty k testování nových technologií, oproti tomu evropská firma Surrey Satellite Technology Ltd.  měla přijít s řešením, jak vybudovat na oběžné dráze telekomunikační systém zajišťující dostatečné spojení Marsu se Zemí. Zdálo se, že po studiích proveditelnosti nic nebude bránit konstrukci samotných sond. Ještě v roce 2013 Bas Landsorp, ředitel Mars One, ohlašoval, že se jedná o první kroky, jak zajistit trvalé osídlení Marsu. Nicméně jak nyní vyplývá na povrch, Mars One v tichosti přípravné práce na této dvojici sond ukončila. A to i přes to, že ještě v lednu 2015 jsme se mohli dočíst, že reprezentanti Mars One vybrali vítěze na vědecké vybavení sondy  tím se stal studentský experiment Seed, v jehož rámci mělo dojít k vyklíčení rostliny na Marsu.

Reklama

Jak totiž potvrzují obě výše jmenované společnosti, po vyhotovení koncepčních studií a jejich předání Mars One celá věc utichla. Ani v jednom případě nedošlo ze strany holandské společnosti k dalším úkonům vedoucích k reálné konstrukci sond. Na stránkách Indiegogo.com sice stále běží kampaň komunitního financování, která se snaží vybrat na misi 400 000 amerických dolarů (k 19. únoru 2015 má vybráno přibližně 313 000 dolarů), nicméně takováto částka rozhodně nemůže na konstrukci sondy stačit (a už vůbec se to neblíží plánovaným 6 miliardám amerických dolarů, kolik má celá mise dle odhadu Mars One stát). Částka nemůže stačit ani přes to, že plánovaná sonda bude klonem jak sondy Pheonix, tak i budované sondyInSight. Obecně platí, že pokud je použito již jednou otestované řešení, rapidně to snižuje náklady na konstrukci nové sondy. Ano, můžeme být optimisté a říci si, že se nakonec Mars One podaří sehnat dostatečné množství peněz. Jenže pokud to nebude velice brzy, nebude to nic platné. Nebeská mechanika je neúprosná. Vhodné startovací okno v roce 2018 nelze posunout. Stejně tak je neúprosný čas potřebný na konstrukci a testování funkčnosti planetární sondy… Takže jestli má sonda v roce 2018 skutečně odstartovat, na začátek její stavby je nejvyšší čas. Nicméně tomu v současnosti nic nenasvědčuje…

Umělecká představa přistání lodě Mars One na povrchu Marsu. Všechna práva vyhrazena.

Další problém, se kterým se Mars One potýká, je nereálnost jejich záměru. Jak ukázala nezávislá analýza plánů Mars One studenty MIT, bez nových (zatím neexistujících) technologií nemá plánovaná mise šanci na úspěch. Mars One se suce ohání v médiích argumenty, že všechny potřebné technologie jsou již dostupné na trhu, nicméně nezávislé hodnocení jejich nadšení nesdílí… Z některých nedostatků plánů přechází úsměv na tváři. Mars One napříkald předpokládá, že veškerou potravu budou kolonisté získávat z pěstování rostlin na místě. Nicméně kdyby to tak bylo, pěstovaná vegetace bude produkovat tolik kyslíku, že to povede k sérii událostí, na jejich konci posádka  za 68 dní zemře na otravu kyslíkem (s tím, že před tím by byla vystavena extrémnímu riziku požáru…). Na podobné problémy pak narazíte i dále; při extrakci vody z vodního ledu (funkční technologie pro prostředí Marsu opět neexistuje), při zásobování kolonie náhradními díly, při naprosto podhodnoceném množství potřebných startů raket (dle výpočtů studentů MIT bude potřeba minimálně 15 startů zatím neexistující rakety Falcon Heavy soukromé firmy SpaceX) atd. No a ke všemu Mars One sice ve svých plánech počítá se starty raket firmy SpaceX,nicméně nemá s ní podepsané žádné smlouvy

Další trhlina záměru jsou finance. Mise má být jedna velká reality show, čímž se má zajistit dostatečné množství peněz na pokrytí celého podniku, nicméně Mars One se zatím nepodařilo uzavřít kontakt s žádnou vysílací stanicí… A buďme realisté, komunitním financováním se 6 miliard amerických dolarů sehnat nepodaří.

A kdybyste i po výčtu výše chtěli věřit tomu, že se to nakonec Mars One nějak povede, doporučuji se podívat na profil holandské společnosti. Dostat lidi na Mars se snaží firma, jejíž placený kolektiv tvoří pouze tři lidi… Už to samo o sobě dává poměrně přesný obrázek o tom, kam celý podnik ve výsledku povede. Když se tak na aktivity Mars One podíváme s odstupem, můžeme vidět, že se společnost reálně věnuje jen relativně snadným aktivitám (výběr posádek, představováním vágních vizí) nevyžadující velké investice, tedy bez reálných kroků v podobě objednávání konstrukcí sond či startů raket. Pro 100 vybraných adeptů to tak znamená, že až pomine jejich současných 5 minut slávy, měli by se začít smiřovat s tím, že se jejich jednosměrná cesta na Mars konat nebude… Pro nás ostatní to pak znamená, že bychom naší pozornost měli začít zaměřovat jiným směrem. Tady to již jen vypadá na ztrátu času.

Psáno pro portál RudýMars.cz. Chcete být informováni o dobývání vesmíru? Sledujte RudýMars na Facebooku.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama